Přetížený podnikatel – nutnost nebo dobrovolná volba?

Co si neudělám, to nemám.

Podnikatel dnešní doby je:

• osoba všeznalá
• vůdčí typ, ne-li přímo leader s jasnou vizí a záměrem
• se znalostmi v oblasti ekonomické a lidských zdrojů
• IT zdatný
• skvělý mentor
• motivátor
• s odborností v oblasti technické

Středoevropský podnikatel má navíc ještě určitá specifika:

• zvládne vše sám
• samozřejmě nejlépe
• hlavně je to ZDARMA

a to se počítá.

Středoevropský podnikatel si také nese břímě otců kutilů, kteří v pátek přišli z práce, sundali tesilový oblek, odhodili kravaty, nasadili tepláky s gumou a vrhli se opět do práce. Inženýr, doktor nebo učitel rázem změnili rol v instalatéra, štukatéra, obkladače a jiné nedostatkové profese let minulých. S radostí se pak se zapálenou „klejkou“ kochali svým NEdokonalým dílem. Je jedno, jak to vypadalo, hlavně že to bylo hotové a ZADARMO.

Já sám jsem krásným vzorem středoevropského podnikatele. V pátek sundám sako, odhodím kravatu, nasadím holínky a pustím se do práce. Chalupa je mojí radostí. Kochám se nedokonalostmi toho, co jsem vlastní rukou udělal, dokud nezjistím, že se rozpadá a musím to udělat znova. Nevadí, dělám to rád, tak to udělám znovu. A ono se to znovu rozpadne, a tak si vytvářím nekonečný cyklus „RETROKUTISLTVÍ„. Hlavní totiž je, že mám u toho rádoby kutilství ten svůj vnitřní KLID. KLID je totiž to, co postrádám a co neustále hledám. Přes týden jsem totiž „Superman“, který je specialistou na všechny obory, až hlava v noci puká, když oči zamhouřit se nedaří.

Tak kolem dvaceti let se specializuji na oblast systémů řízení firem, procesní řízení, nastavování odpovědností, implementaci vhodných nástrojů pro stabilizaci a jednoznačnou opakovatelnost činností. Nu a také se dvacet let potkávám i se svým RETROKUTILSTVÍM, které nenápadně a o to více urputněji útočí do mého života. Zvládnu vše přeci sám, samozřejmě nejlépe a hlavně ZDARMA.

Zajímavé je, že v práci mi tento „retroefekt“ moc KLIDU nepřináší. Naopak. Diametrálně zvyšuje náročnost všeho, co dělám. Drží se mě zuby nehty a je zadřený až pod kůži jak škvára z fotbalu. Dokud jsem byl zaměstnaný, tak byl „retrokutil“ nenápadně schovaný a připravený ukázat své drápky v plné kráse, až se mi to NEbude vůbec hodit. A hups, jakmile jsem se vrhl do podnikání, mám ho za zády, kam se otočím. Kouknu do počítače a je TAM. Přijedu na jednání a je se mnou zase. Kdykoliv to jde, tak mi našeptává ta záludná slovíčka: to si přece zvládneš udělat sám, dej tomu chvilku na netu, rychle se to naučíš a přeci nebudeš někoho hledat a platit ho za to. Fuj platit! To se mi nechce.

Internet je dnes plný článků, návodů a videí na téma, jak si zjednodušit svůj pracovní den, jak zavést time-management, jak bojovat s prokrastinací, jak řídit tým, zavést a řídit procesy. Ale jak zvítězit nad RETROKUTILSTVÍM nikdo neporadí.

Takže pár slov závěrem. Jsem rád, že jsem si tento svůj vzorec uvědomil. Jsem rád, že s ním víceméně zdařile začínám vycházet v dobrém a přestává mi házet klacky pod nohy. A nejvíce ze všeho jsem rád, že toto pochopení mi ukázalo i cestu, která může být mojí „podnikatelskou“ cestou. Vydal jsem se cestou do boje s heslem „Co si neudělám sám, to nemám.“.