Návrh zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů (zákon o vyhrazených technických zařízeních)

V současné době je rozdělení vyhrazených technických zařízení (dále VTZ) předmětem zákona 174/1968, paragraf 6b. Tato zařízení jsou stanovena jako zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku.

Vyhrazená technická zařízení jsou rozdělena na:

• tlaková,
• zdvihací,
• elektrická
• plynová.

Protože je nedostatečně vyjasněno vymezení působností ve vztahu k předpisům určeným pro regulaci vnitřního trhu, ale i nesoulad současné právní úpravy s rozvojem nových technických předpisů, a to jak s ohledem na používané pojmy, tak s požadavky na bezpečnost technických zařízení a odbornou způsobilost osob těmito předpisy zmiňovanými. To vedlo k potřebě vytvořit novou právní úpravu v dané oblasti s přihlédnutím k technickému pokroku.

Z tohoto důvodu byla Ministerstvem práce a sociálních věcí sestavena pracovní skupina ze zástupců Hospodářské komory České republiky, asociací vyhrazených technických zařízení a zástupců provozovatelů vyhrazených technických zařízení, aby mohla být problematika podrobena hluboké odborné diskusi a ze vzniklých podkladů a závěrů byl Státní úřad inspekce práce pověřen Ministerstvem práce a sociálních věcí  na základě výsledků z pracovních skupin vytvořit věcný návrh zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.

13.5.2019 došlo k posledním úpravám tohoto materiálu, který bude předložen vládě k projednání a následnému postoupení k projednání do Poslanecké sněmovny. Návrh nabytí účinnosti zákona je k 1.1.2020.

Společným jmenovatelem všech VTZ je jednotné stanovení jejich druhů, pro které jsou rezortními právními předpisy určovány závazné požadavky a podmínky pro jejich bezpečný provoz. Jedná se o elektrická, zdvihací, plynová a tlaková zařízení. Pro úplnost je vhodné dodat, že v právních předpisech v působnosti Ministerstva dopravy, Ministerstva obrany, Českého báňského úřadu a Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je tato skupina zařízení ještě rozšířena o další druhy zařízení určených pro specifické účely a prostředí. Na tato vyhrazená technická zařízení se vztahuje povinnost provádět pravidelné revize a kontroly v periodických cyklech, které blíže specifikují další legislativní požadavky a normy. O vykonaných revizích je vystavena revizní zpráva, která musí být uchována a na vyžádání kontrolního orgánu předložena. Revize a zkoušky smí provádět pouze příslušný revizní technik.

Stanovený výrobek (technické zařízení), který naplnil definiční znaky a požadavky zákona č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcích předpisů, a je uveden na trh nebo do provozu a provozován v souladu s návodem k použití, je považován za výrobek pro jeho uživatele bezpečným. Nutno zdůraznit, že pro jeho bezpečné používání je zde důležitou podmínkou dodržení účelu a podmínek zacházení a užití stanovených výrobcem v návodu na použití, který je součástí průvodní dokumentace výrobku (dále jen „průvodní dokumentace“).  Tyto nové principy však nebyly plně respektovány právní úpravou v oblasti vyhrazených technických zařízení. Zejména se jedná o jejich nedostatečné provázání s názvoslovím, definicemi a požadavky technických předpisů, včetně implementace pravidel pro volný pohyb zboží a nově i služeb v rámci jednotného evropského trhu.

Dne 31. 3. 2016 byl ve Sbírce zákonů zveřejněn pod č. 90/2016 Sb., zákon o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 90/2016 Sb.“). Tento zákon s účinností od 15. 4. 2016 zapracovává příslušné předpisy Evropské unie o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a upravuje postup státních orgánů při ochraně trhu před výrobky, které by mohly ohrozit život, zdraví, majetek nebo životní prostředí nebo jiný veřejný zájem. Navazuje přitom na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES o společném rámci pro uvádění výrobků na trh, ale především je určen k transpozici evropských směrnic nového legislativního rámce (tzv. NLF) z oblasti dodávání výrobků na trh.

Přijetím zákona č. 124/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 174/1968 Sb., zákon č. 61/1988 Sb., a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, započal vzájemně odlišný vývoj úprav požadavků pro různé rezorty. Přijetím tohoto změnového zákona dochází k rozdělení původně společných vyhlášek Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, které určovaly vyhrazená technická zařízení a stanovovaly podmínky pro zajištění jejich bezpečnosti. Příslušnou novelou zákona bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí a Český báňský úřad zmocněno upravit svými vyhláškami předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a fyzických osob k činnostem na vyhrazených technických zařízeních a upravit způsoby prověřování jejich odborné způsobilosti.

Český báňský úřad vydal na základě nového zmocnění prováděcí právní předpisy – vyhlášky č. 74/2002 Sb. a č. 392/2003 Sb. – jimiž reagoval v rámci své působnosti na potřeby regulace podmínek a požadavků bezpečného provozu zařízení. Současně s těmito novými právními předpisy byly vydány vyhlášky č. 393/2003 Sb., č. 394/2003 Sb. a č. 395/2003 Sb., novelizující původní prováděcí právní předpisy k zákonu č. 174/1968 Sb., kterými se určují vyhrazená technická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

Cílem těchto novel bylo nově upravit jak vztah vůči vyhrazeným technickým zařízením podléhajícím státnímu odbornému dozoru podle zvláštních právních předpisů, tak vůči postupům posuzování shody podle zákona č. 22/1997 Sb. Jedná se však o úpravu, která nemění principy prováděných činností organizace státního odborného dozoru a zachovává je. K zásadnímu přepracování těchto vyhlášek již nedošlo, a to zejména z důvodu nedostatečného zmocnění v zákoně č. 174/1968 Sb., a nastavené právní úpravě, která v prováděcích právních předpisech ukládá povinnosti právnickým a podnikajícím fyzickým osobám nad rámec tohoto zákona.

Proto je cílem navrhované právní úpravy sjednocení předpokladů a požadavků kladených na způsobilost k vykonávání dotčených činností. V souladu s ustanovením § 9 až 11 zákona č. 309/2006 Sb. kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, je přitom nezbytné odlišit odbornou způsobilost a zvláštní odbornou způsobilost při činnostech na vyhrazených technických zařízeních. Na rozdíl od prací zahrnujících obsluhu, montáž, instalaci či opravy, je provádění revizí a zkoušek specifickou činností vyžadující odbornou způsobilost, a to obdobně jako v případě odborné způsobilosti osob pro prevenci rizik. V tomto případě, u vyhrazených technických zařízení, se jedná o tzv. provozně-technická rizika.

Zásadní navrhované věcné změny se týkají zejména vymezení pojmu vyhrazené technické zařízení a členění jejich jednotlivých druhů, tedy stanovení, že se dělí na zdvihací, elektrická plynová a tlaková, dále stanovení pravidel pro odbornou způsobilost osob v této oblasti, stanovení povinnosti orgánů státní správy, vymezení povinností právnických, podnikajících fyzických a fyzických osob dotčených materií zákona, formálního zakotvení evidence odborně způsobilých osob a oprávnění.

Návrh zákona vymezuje, která vyhrazená technická zařízení při provozu svým charakterem nebo akumulovanou energií (tzv. specifická rizika), při nesprávném použití, popř. výskytu provozních rizik, vyvolávají nebezpečné situace nebo při nevhodném provozování představují závažné nebo vysoké riziko ohrožení životů a zdraví osob, majetku nebo životního prostředí, a stanoví obecný rámec požadavků na bezpečnost jejich provozu po celou dobu používání.

Pro zajištění bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení je tedy nutno zákonem z hlediska veřejného zájmu na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro snížení míry nebezpečí vyplývající z povahy těchto technických zařízení vymezit technická zařízení včetně požadavků na jejich bezpečnost při provozu a stanovit postup jejich ověřování při uvedení do provozu, a to po celou dobu jejich provozu, stanovit práva a povinnosti právnickým a fyzickým osobám k zajištění bezpečnosti provozu těchto technických zařízení při jejich uvedení do provozu, při jejich používání a při jejich trvalém vyřazení z provozu, stanovit kompetentní orgán (organizaci) k provádění činností při ověřování stavu bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení, které byly vykonávány organizací státního odborného dozoru podle dosavadních právních předpisů, zajistit provoz zařízení neohrožující bezpečnost práce.

Za stav ohrožující bezpečnost práce se především považuje:   

1. provoz zařízení, u něhož není doložena zpráva o provedené revizi, která byla provedena ve lhůtách a v rozsahu stanoveném příslušným prováděcím předpisem, případně jiným způsobem dle stanovených podmínek nebo není doložen ve stanovených případech souhlas, že předmětné zařízení je schopno bezpečného provozu, vydaný pověřenou organizací,
2. zařízení, které je provozováno v rozporu s průvodní nebo provozní dokumentací,
3. zařízení, u kterého chybí průvodní dokumentace nebo provozní dokumentace, pokud měla být vydána.

Proto i v návaznosti na zákon o technických požadavcích je bezpečnost provozu vyhrazených technických zařízení, které jsou podle výše uvedeného zákona stanovenými výrobky, nutné řešit jen od jejich uvedení do provozu, a to při jejich používání, jejich přemístění, odstavení po závažných nehodách, rekonstrukcích, modernizacích a opravách a předání do opakovaného používání, a to po celou dobu provozování až po jejich trvalé vyřazení demontáží.

Na druhé straně je však nutné zachovat ověřování stavu bezpečnosti technických zařízení při jejich uvedení do provozu (předání do prvního užívání) revizí a zkouškou, a to těch, které nejsou stanovenými výrobky podle zákona o technických požadavcích, případně na které se nevztahují postupy podle jiných zvláštních právních předpisů.Takovými vyhrazenými technickými zařízeními jsou zde především míněny technické instalace rozvodů, jež jsou součástí kolaudace objektu. Vzhledem k působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a Státního úřadu inspekce práce se návrh zákona a navrhovaná pravidla nevztahují na zařízení využívaná pro volný čas (prostředky lidové zábavy), na zařízení společné části domu v bytovém domě a na nebytové prostory včetně bytů a rodinných domů v osobním vlastnictví.

Současně návrh zákona předpokládá, že rozsah, obsah a lhůty jednotlivých inspekcí, kontrol, revizí a zkoušek s přihlédnutím ke skutečnosti, že do pracovního procesu vstupují bezpečné výrobky v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. budou v podrobnostech stanoveny prováděcími právními předpisy. Zejména proto, že tyto skutečnosti podléhají modernizaci v závislosti na technický pokrok vyhrazených technických zařízení a vývoji českých technických norem a je zde snaha nezatěžovat zákon takovými ustanoveními, která by bylo třeba příliš často novelizovat v případech, kdy to neodporuje ústavnímu pořádku a lze tak učinit proto, že prováděcí právní předpisy nebudou upravovat záležitosti nad rámec zákona.

Do provozu (prvního používání) nesmí být předáno vyhrazené technické zařízení, které nevyhoví požadavkům na posouzení shody s technickými předpisy, je-li zařízení stanoveným výrobkem podle zvláštního zákona (zákon č. 22/1997 Sb.), nebo u zařízení, které nepodléhají technickým předpisům, ověření jeho výchozího bezpečného stavu revizí a zkouškou, stanoví-li tak prováděcí právní předpis k navrhovanému zákonu. Za bezpečný se považuje provoz vyhrazeného technického zařízení, jehož stav je v souladu s bezpečnostními požadavky stanovenými zejména prováděcími právními předpisy nebo technickými předpisy (např. nařízení vlády č. 122/2016 Sb., nařízení vlády č. 219/2016 Sb., nařízení vlády č. 119/2016 Sb.), popřípadě normovými hodnotami, a který je způsobilý zajistit bezpečnost práce a bezpečnost provozu zařízení pro obsluhu a bezpečnost třetích osob, které se nacházejí v blízkosti zařízení, při dodržení pracovního režimu, určeného užití a prostředí, kde je umístěno, a to po celou dobu jeho provozování nebo používání.

Vyhrazená technická zařízení se tedy zařazují podle míry rizika vyplývající z hodnocení rizik zařízení při provozu, tj. míry ohrožení specifickým rizikem při jeho provozování, které svým provozem vyvolávají, do tříd, skupin a podskupin. Provozovatel vyhrazených technických zařízení musí vést přehled o provozovaném vyhrazeném technickém zařízení, ve kterém bude vyznačeno, o jaké zařízení se jedná, kde jsou instalována, kdy u nich byly provedeny poslední revize a jaká je lhůta pro následující revize.

Za vyhrazená technická zařízení třídy a popř. skupin s nejvyšší mírou nebezpečí jsou považována zařízení, u nichž selhání ochranných a bezpečnostních prvků nebo porušení předepsané technologické kázně představuje vysoké riziko ohrožení života a zdraví lidí, majetku a životního prostředí, případně ohrožující velký počet osob. Vyhrazenými technickými zařízeními třídy a popř. skupin se zvýšenou mírou nebezpečí jsou zařízení, u nichž selhání ochranných a bezpečnostních prvků nebo porušení předepsané technologické kázně představuje zvýšené riziko ohrožení života a zdraví lidí, majetku a životního prostředí. Jedná se zároveň o zařízení, u nichž je vyžadováno, aby jejich připojení (instalaci) a předání do používání prováděla osoba se zvláštní odbornou způsobilostí, a pro něž jsou stanoveny pravidelné úkony, popřípadě funkční zkoušky, které může vykonávat pouze osoba odborně způsobilá.

Stanovený požadavek na vedení aktuálního seznamu používaných vyhrazených technických zařízení s údaji o instalaci, revizích, kontrolách a termínu následujícího ověřování jeho stavu bude především sloužit jak provozovateli, tak orgánu inspekce práce a případné pověřené organizaci pro oblast činností vyhrazených technických zařízení. Požadavek vychází i ze stávajících předpisů provádějících zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.

Ověřování stavu bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení se provádí předepsanou prohlídkou, revizí, kontrolou a zkouškou technického zařízení, a to po montáži, instalaci, opravě, přestavbě, po odstavení zařízení (např. po závažných nehodách) při jeho předání do používání, dále ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem a v případech, kdy to nařídí orgán inspekce práce, kdy se zkoumá, zda zařízení splňuje požadavky příslušných právních předpisů, popřípadě normových hodnot a požadavků průvodní dokumentace výrobce popř. provozní dokumentace zařízení. Regulací ověřování stavu bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení naplňuje stát své povinnosti k zajištění občanských práv na předcházení ohrožení zdraví a života a současně čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky o tom, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Účelem těchto činností je ověřit, zda je zařízení schopno plnit svůj účel a neohrožuje bezpečnost práce a provozu, zda odpovídá provozním podmínkám a je ve shodě jeho skutečné provedení s průvodní či provozní dokumentací. S ohledem na rizika, s nimiž je spojeno provozování vyhrazených technických zařízení, návrh zákona stanoví, kdo je oprávněn provádět revize a zkoušky podle tohoto zákona. Navrhuje se, aby ověřování stavu bezpečnosti vyhrazených technických zařízení revizí a zkouškou mohl provádět u vyhrazených technických zařízení jen:

a) zaměstnanec, který je odborně způsobilý k ověřování stavu vyhrazeného technického zařízení revizí a zkouškou (revizní technik),

b) podnikající fyzická osoba a právnická osoba, které vyhoví požadavkům tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů (oprávněná osoba),

c) pověřená organizace ve smyslu návrhu zákona.

Povinnosti právnických a fyzických osob po dobu provozu vyhrazeného technického zařízení

Novou povinností je ohlašování závažných nehodových situací u technických zařízení, kde je předpoklad škody minimálně 5 miliónů Kč (havárie). Jedná se o povinnost, která je ukládána provozovateli v podobě nezbytnosti oznamování závažných nehod vyhrazených technických zařízení způsobující závažné selhání jejich bezpečnosti mající významný dopad na poškození (destrukce) konstrukce zařízení nebo způsobující smrt při jejich používání.